Článek se netýká jen facebooku, ale všech sociálních sítí, co nesmyslně sdružují lidi do takzvaných ,,přátelství".
Linda a Radim, dvě stejné osoby v téže situaci s rozdílem, že v jedné realitě našeho příběhu facebook mají a v druhé realitě žijí bez něho.
RANDE S FACEBOOKEM
Linda a Radim jsou dva vysokoškoláci, kteří se seznámili v červenci na letní brigádě. Radim na čas pracoval ve stavební firmě svého strýce, účastnil se rekonstrukce jedné základní školy - dělali nové podlahy, malovali. Linda brigádničila jako prodavačka za pultem v malém obchůdku naproti školy. Radim si k ní chodil kupovat svačinky, ze začátku prohodili pár slov, později se bavili jako kamarádi. Na konci července, kdy oběma končila brigáda, se Radim rozhodl pozvat sympatickou Lindu na schůzku, ta nadšeně souhlasila. Dohodli se, že se půjdou projít parkem a podél řeky.
Je nádherný srpnový den, svítí slunce, vánek příjemně ochlazuje. Linda a Radim jdou parkem, v ruce každý kornout se zmrzlinou a povídají si.
,,Takže ty už jsi jak dlouho sama?"
,,Dva měsíce. Měla jsem kluka půl roku, jenže byl dost uřvaný a protivný, už mi ty jeho nálady dost vadily, tak jsem to ukončila."
,,To jsi vydržela dlouho - půl roku nechat po sobě řvát."
,,Jako neřval v kuse." Zasměje se Linda a pokračuje: ,,Uměl být i milý, jenže se málo snažil ovládat. Ne každý den je dobrý, ale nemusím hned kvůli všemu ječet."
,,Chápu. Nerad po někom křičím a už vůbec ne po holce - po osobě, která je mi nejbližší."
,,Tak proč jsi sám?"
,,Vlastně to nechápu. Chodil jsem s ex také přibližně půl roku a pak jako blesk z čistého nebe mi příjde textovka, že si musíme vážně promluvit. Tak jsem za ní hned jel autem, tehdy ještě fungovalo a dozvěděl jsem se, že už se asi čtyřikrát sešla s nějakým borcem, že ho miluje a mezi námi to tudíž končí. Vyhodila si mě z přátel na facu, neozývá se, nejspíš je s ním velmi šťastná."
,,To mě mrzí, navíc když jsi nic netušil....Jak je to dlouho?"
,,Čtvrt roku. Je hrozné, jak dokázala do poslední chvíle hrát, že je vše v pořádku. Teď ani nevím, kdy se mnou být šťastná přestala a nebo jestli vůbec někdy byla. Nemám rád takové herečky."
,,Také odsuzuji přetvářku."
Dojdou k řece, kde plují dvě krásné bílé labutě.
Linda se zasní: ,,Kéž by lidé byli tak věrní a upřímní jako labutě. Celý život na nich obdivuji, jak si volí jediného partnera na celý život."
,,I já bych chtěl najít svou labutí lásku." Usměje se Radim. V duchu si říká, že ji právě našel. Je mu s Lindou moc dobře. Doprovodí ji domů a cestou zpět děkuje osudu za odpoledne s tak upřímnou a okouzlující dívkou.
Euforie ze schůzky ho přejde v okamžiku, kdy si doma na počítači zapne facebook. V zápětí pocítí jinou radost, protože mu napsala Valérie. Je to dle jeho vkusu mimořádně krásná dívka, se kterou se seznámil na internetu před více než dvěma léty. Od té doby si občas píšou a občas se mu i několik měsíců neozve. Je velice tajemná a tak krásná. Má dlouhé červené vlasy, plné rty, sexy dekolt. Fotí se vždy jen do pasu, asi nechce být až moc svůdná. V jejích očích vidí jiskru, kterou u žádné jiné holky nespatřil. Bydlí v 70 km vzdáleném městě. Kdyby mu napsala, ať za ní přijede, neváhal by ani vteřinu, dopravil by se za ní jakýmkoliv způsobem. Klidně by si vzal i nevýhodnou půjčku, aby zprovoznil nepojízdné auto v garáži. Nikdy žádnou holku tak dlouho nechtěl.
,,Ahoj. Daří se mi dobře. Prosím Tě, já a kluci. Víš, že se teď soustředím jen a pouze na práci. Možná mi to nebudeš věřit, ale to zklamání, co jsem zažila před třemi roky, pořád ještě bolí." Takto odpověděla Valérie na zprávu, co jí napsal před 7 týdny.
Vidí ji on-line, hned toho využije a píše jí: ,,Věřím Ti. Měla bys už znovu začít žít. Copak teď děláš?"
Sotva to odešle, Valérie přestane zářit zeleně.
,,K sakru!" Bouchne pěsti do stolu. Tohle chování mu vadí, zároveň však zbožňuje pocit, když mu po čase odpoví. Ten večer ještě dlouho trpělivě sleduje, zda se jeho internetová láska znovu nepřihlásí. U toho občas myslí i na Lindu a rozhodne se, že ji zítra navrhne kino.
Linda po večeří s rodinou, myje nádobí. Při tom si představuje, jak jako labuť pluje po jezeře s druhou labutí - s Radimem. Protože ráda kreslí, má chuť svou vizualizaci přenést na papír, jenže před tím musí nejdříve zkontrolovat, zda ji někdo nesháněl na facebooku.
Hned po přihlášení jí píše expřítelova mladší sestra Hana:
,,Linduško, prosím, vrať se k Alexovi. Ty si na něho vždy měla dobrý vliv. On bez Tebe zmagoří. Koukni na to."
Pošle jí fotku téměř nahého Alexe, jak stojí s flaškou v ruce na stole v nějakém luxusnějším klubu. Podle grimasy v obličeji jde poznat, že pil opravdu přespříliš a že je mu celý svět jedno.
,,Hanko, musíš něco pochopit. Tvůj bratr má v sobě zlo, na které já jsem krátká, proto s ním už nechci být. Jestli takhle vyvádí, je to jeho volba, nemůžu s tím nic dělat."
,,Lindo, zkus to s ním ještě." Žadoní dál Hanka.
,,Nechci a navíc jsem poznala kluka..." Přizná se Linda.
Odpovědí jsou jí jen dva smutné smajlíky. Nerada Hanku tak striktně odbyla, byly si hodně blízké, jenže musí bránit sebe samu a snad i svou novou lásku.
O dva dny později v pátek se sejdou před multikinem v obchodním centru. Radim nechal Lindu vybrat romantické drama a oba jsou s výběrem spokojení. Při sledování filmu se drží za ruce, sem tam se i políbí.
Po filmovém představení se ani jednomu z nich ještě nechce domů, jen tak z legrace si procházejí módní obchody zkoušejí si různé modely, čím extravantnější - tím větší sranda.
,,Vážně nepotřebuješ bodyguarda?" Ujišťuje se Radim na zastávce, když čekají na Lindinu tramvaj.
,,Opravdu to zvládnu. Jela jsem i později a vždy to bylo v pohodě." Uklidňuje ho Linda a má z jeho starostlivosti dobrý pocit.
Jakmile spoj přijede a po puse na rozloučenou do něj nastoupí, má chuť vykřičet celému světu, jak je jí nádherně. Zapne si facebook na mobilu, do svého stavu hodí šťastného smajlíka se slovy:
,,Byla v multikině na senzačním filmu."
Uplyne pár vteřin a její stav má komentář. Jeho autorem je Alex: ,,Od kdy si potrpíš na socanskou zábavu?"
Linda se nejdříve zarazí, pak odpoví: ,,Nebylo na tom nic socanského. Bavila jsem se skvěle!"
,,Určitě ne tak skvěle jako se mnou. Na první rande na muzikál do Prahy Tě jen tak někdo nevezme."
,,Co bylo, bylo."
,,Jak myslíš. Užívej si bídného randění!"
Konverzaci na svém telefonu sleduje i Radim. Štastný smajlík od Lindy ho zahřál na srdci, ale to co po něm následovalo už ne.
,,Moje nová láska byla zvyklá na jiný standard. Třeba jí to se mnou dlouho nebude bavit....Nebo ten týpek jen machruje. Musím doma na PC podrobně prostudovat jeho profil." Přemýšlí.
U sebe v pokoji pak skutečně rozklikne Alexův face a podle veřejných fotek vidí, že ten kluk se má víc než dobře. Tam fotka na jachtě, tu u bazénu luxusního hotelu. Ve složce My cars nalezne krásnou audinu a stejně úžasného bavora.
Radim si koupil také auto zahraniční značky, avšak ojeté se skrytými vadami, teď mu stojí v garáži, protože momentálně nemá na jeho opravu. Penězi z brigády musí pokrýt jiné výdaje.
Neubrání se srovnávání sebe s Alexem a mučí se myšlenkami:
,,Musím té holce připadat jako strašná nula. Třeba dnes ne, časem jí určitě příjdu směšný. Mám vůbec jít do vztahu, kde už od začátku budu druhá ne-li třetí jakost?"
Vyjádří svůj stav smajlíkem: Cítí se mizerně.
Lindě se šklebící tvářička hned zobrazí a říká si: ,,Asi ho to dnes se mnou moc nebavilo, jen chtěl být zdvořilý, když se smál."
Její původní nadšení klesá na bod mrazu.
Na stejného smajlíka také reaguje zprávou Valérie:
,,Ahoj. Co může za Tvou mizernou náladu?"
Pro Radima to je nový impuls, aby jeho pocitová křivka vystřelila o něco výš. Celou svou situaci internetové krásce vylíčí.
,,Prostě nevím, jak si mám dále počínat. Byla zvyklá na luxusnější akce, dražší dárky. O každém kroku teď budu přemýšlet, jestli není socanský."
,,Nebuď smutný. Toho bývalého si vůbec neměl vidět. Já jsem nikdy s bohatým nechodila. A víš co? Shodou okolností máme v pondělí ve vašem městě školení z práce. Můžeme pak zajít na kafé, pokud budeš chtít."
Dnes si Radim připadá jak na horské dráze. Samozřejmě možnost konečně poznat Valérii neodmítne.
Lindě v sobotu ráno příjde domů košík plný rudých růží. Na přiložené cedulce je napsáno:
,,Nezahazuj se. Pořád Tě miluji, Alex."
Cítí se okouzlená a zmatená zároveň. Nikdy ho nepřestala milovat a pohled na červené květy v ní začíná zažehávat jiskry staré lásky.
,,Mám to zkoušet s klukem, který se po setkání se mnou cítí mizerně a nebo dát ještě jednu šanci Alexovi?"
Přihlásí se na facebook, děkuje expříteli za květiny, potom si dlouho chatujou, vzpomínají na staré dobré časy.
Radim je celou sobotu v extázi s blížící se schůzky s Valérii. K Lindě cítí náklonnost, byla mu sympatická, přitahovala ho. Chtěl by ji ještě jednou vidět, skutečně se přesvědčit, že na ni nemá, že by jejich vztah nemohl fungovat. Večer jí zavolá a domluví se na dostaveníčko v cukrárně v neděli odpoledne. Schválně vybral tu nejpěknější a nejdražší ve městě.
Když v ní druhý den sedí a vybírají si zákusek z menu, Radim je velmi nervózní.
V duchu přemýšlí: ,,Neměl bych jí objednat rovnou celý dort? Určitě je zvyklá dávat si ten za nejvyšší cenu."
,,Bude ti stačit jen zákusek? Jestli chceš celý dort, klidně řekni. Já se ti přizpůsobím." Řekne.
Linda je také podrážděná, všímá si, že dnes Radim není v pohodě, jak u něho byla zvyklá. Ztrácí tím své kouzlo.
,,Proč celý dort? Vypadám jako takový žralok?" Diví se.
,,Ne. Chci, abys byla spokojená. Dej si co vážně chceš."
,,Bude mi stačit zákusek."
,,Ale no tak. Bývalý by ti koupil i dva dorty."
Co Radima trápilo, je venku.
,,Ty jsi četl jeho narážky, co? S tím si nelam hlavu."
Uklidnění od Lindy se mine účinkem.
,,Nechci Tě ponižovat. Tak co by ti objednal on?"
Lindu už toto téma nebaví, uvnitř ní to vře, přesto v klidu vážně pronese:
,,Upřímně? Alex by sem nikdy nešel. Tohle je pro něho druhá klasa."
Tím Radimovi úplně vezme vítr z plachet. Pokládal onu cukrárnu za seriózní podnik, jenže pořád je to málo! Zase je za socana! Zprvu není schopen slov, pak se rozčílí:
,,Takže opět jsem za idiota! Nešahám mu ani po kotníky, co?"
,,Hele, já nechodím s klukem jen pro peníze. Začíná mě urážet, že si o mně myslíš takové věci!"
,,Promiň. Byla jsi zvyklá na luxusnější akce, po čase ti mohou začít chybět. Pravdu Lindo: Chybí ti Alex?"
,,Možná někdy." Připustí. Je čím dál zmatenější.
,,Hm. Asi bys s ním měla být. Já nikomu nebudu dělat vola!"
,,Tak nedělej!" Vyhrkne Linda, popadne kabelku a vyletí z cukrárny jako střela.
Radim si je teď jistý: ,,Nemohu být s holkou, co stále přemýšlí o bývalém. Valérie je ta, co je mi souzena."
Je pondělí. Radim sedí u stolku v kavárně a natěšeně očekává příchod své internetové krásky.
Vchází do dveří. Od hlavy do pasu je to ona, jenže od pasu dolů - pokud má někdo ,,boky jako skříň", pak je to tato osoba. Sice očekával štíhlou slečnu, není však tak povrchní kluk, aby ho plnější tvary ihned odradily. Dorazí až k němu a s ní silný zápach potu a čehosi hnusného. Nepoužívání deodorantu. zvlášť v létě, mu už vadí.
,,Ahoj, já jsem Val. Bla bla bla."
Podají si ruce. ,,Těší mě, Radim. Co jsi to ještě říkala?"
,,Že je teplo bla bla. Nevíš bla bla?"
,,Prosím?" Musí znovu požádat o zopakování. A to dělá téměř po každé větě. Valérie mluví příšerně nesrozumitelně. Do hodiny sama pozná, jak velký je jejich konverzace problém, vymluví se, že jde ještě navštívit - nepochopil koho. Jeho téměř tříletý nádherný sen se rozplynul během krátké chvíle. Postavu věstonické Venuše by ještě zkousnul, ale ten smrad a její projev už ne!
Zdrceně sedí sám u stolu, na telefonu si zapne facebook. Jako první mu vyskočí selfíčko Lindy
s Alexem. Pod ním je komentář od nějaké Hanky:
,,Udělali jste mi velikánskou radost."
RANDE BEZ FACEBOOKU
Linda a Radim jsou dva vysokoškoláci, kteří se seznámili v červenci na letní brigádě. Radim na čas pracoval ve stavební firmě svého strýce, účastnil se rekonstrukce jedné základní školy - dělali nové podlahy, malovali. Linda brigádničila jako prodavačka za pultem v malém obchůdku naproti školy. Radim si k ní chodil kupovat svačinky, ze začátku prohodili pár slov, později se bavili jako kamarádi. Na konci července, kdy oběma končila brigáda, se Radim rozhodl pozvat sympatickou Lindu na schůzku, ta nadšeně souhlasila. Dohodli se, že se půjdou projít parkem a podél řeky.
Je nádherný srpnový den, svítí slunce, vánek příjemně ochlazuje. Linda a Radim jdou parkem, v ruce každý kornout se zmrzlinou a povídají si.
,,Takže ty už jsi jak dlouho sama?"
,,Dva měsíce. Měla jsem kluka půl roku, jenže byl dost uřvaný a protivný, už mi ty jeho nálady dost vadily, tak jsem to ukončila."
,,To jsi vydržela dlouho - půl roku nechat po sobě řvát."
,,Jako neřval v kuse." Zasměje se Linda a pokračuje: ,,Uměl být i milý, jenže se málo snažil ovládat. Ne každý den je dobrý, ale nemusím hned kvůli všemu ječet."
,,Chápu. Nerad po někom křičím a už vůbec ne po holce - po osobě, která je mi nejbližší."
,,Tak proč jsi sám?"
,,Vlastně to nechápu. Chodil jsem s ex také přibližně půl roku a pak jako blesk z čistého nebe mi příjde textovka, že si musíme vážně promluvit. Tak jsem za ní hned jel autem, tehdy ještě fungovalo a dozvěděl jsem se, že už se asi čtyřikrát sešla s nějakým borcem, že ho miluje a mezi námi to tudíž končí. Od té doby se neozvala, nejspíš je s ním velmi šťastná."
,,To mě mrzí, navíc když jsi nic netušil....Jak je to dlouho?"
,,Čtvrt roku. Je hrozné, jak dokázala do poslední chvíle hrát, že je vše v pořádku. Teď ani nevím, kdy se mnou být šťastná přestala a nebo jestli vůbec někdy byla. Nemám rád takové herečky."
,,Také odsuzuji přetvářku."
Dojdou k řece, kde plují dvě krásné bílé labutě.
Linda se zasní: ,,Kéž by lidé byli tak věrní a upřímní jako labutě. Celý život na nich obdivuji, jak si volí jediného partnera na celý život."
,,I já bych chtěl najít svou labutí lásku." Usměje se Radim. V duchu si říká, že ji právě našel. Je mu s Lindou moc dobře. Doprovodí ji domů a cestou zpět děkuje osudu za odpoledne s tak upřímnou a okouzlující dívkou.
Euforie ze schůzky ho dlouho neopouští. Doma se svalí na pohovku a stále myslí na Lindiny světlehnědé vlasy. Dnes si je navlnila do roztomilých prstýnků - ještě ji takto upravenou neviděl. Rovněž ji nezahlédl v kytičkovaných šatech bez ramínek. Na brigádu nosila většinou tílko a kraťasy. Stále vzpomíná na ten moment, kdy se její zelenomodré oči rozzářily při pohledu na labutě. V tu chvíli si byl jistý, že je to ta pravá dívka pro něho.
Později večer si pustí film se svou oblíbenou americkou hvězdou. Roky ji pokládá za nejpřitažlivější ženu na planetě, akorát pravděpodobnost jejich schůzky v reálném životě je víc než mizivá. Stejně má v podvědomí stále Lindu a rozhodne se, že jí zítra navrhne kino.
Linda po večeří s rodinou, myje nádobí. Při tom si představuje, jak jako labuť pluje po vodě s druhou labutí - s Radimem. Protože ráda kreslí, má chuť svou vizualizaci přenést na papír.
V pokoji si vezme výkres, uhel a začne vytvářet obrázek dvou zamilovaných labutí na jezeře. Dlouhou dobu ji něco brzdilo v umělecké tvořivosti. Neměla žádnou inspiraci, nebavilo ji to. Nyní jakoby se blok uvolnil a ona kreslí s nebývalou vášní a nadšením.
Radim v zacákaných montérkách od barvy se jí vždy líbil, dnes v bílém tričku s nápisem a džínových kratších kalhotách měl mnohem větší šmrnc.
Když se zastavili u řeky, byla si jistá, že se na svět a na vztahy dívá stejně jako ona.
O dva dny později v pátek se sejdou před multikinem v obchodním centru. Radim nechal Lindu vybrat romantické drama a oba jsou s výběrem spokojení. Při sledování filmu se drží za ruce, sem tam se i políbí.
Po filmovém představení se ani jednomu z nich ještě nechce domů, jen tak z legrace si procházejí módní obchody zkoušejí si různé modely, čím extravantnější - tím větší sranda. Nic nekupují, akorát Linda si odskočí pro rámeček, co něhož chce umístit obraz dvou labutí.
,,Vážně nepotřebuješ bodyguarda?" Ujišťuje se Radim na zastávce, když čekají na Lindinu tramvaj.
,,Opravdu to zvládnu. Jela jsem i později a vždy to bylo v pohodě." Uklidňuje ho Linda a má z jeho starostlivosti dobrý pocit.
Jakmile spoj přijede a po puse na rozloučenou do něj nastoupí, má chuť vykřičet celému světu, jak je jí nádherně. Usmívá se na všechny strany, dívá se z okna a všechno kolem jí připadá krásnější než kdy dříve.
Stejně tak Radim při své cestě domů má dojem jakoby se ocitnul v jiném světě. Vše je mnohem čistější. Sem tam míjí zamilované páry, avšak nemá už ten divný pocit, že všechny holky jsou herečky a náklonnost jen předstírají. Porozchodové trauma zmizelo. Začíná Lindu skutečně milovat a má chuť jí udělat obrovskou radost.
Lindě v sobotu ráno příjde domů košík plný rudých růží. Na přiložené cedulce je napsáno:
,,Pro nejmilejší osobu pod sluncem. Miluji Tě, Radim."
Pokud něco v životě můžeme nazvat pozitivním šokem, pak jsou to podobné momenty. U kluků má Linda ráda schopnost překvapit. Volá Radimovi, děkuje mu za červené květy. On se jí zeptá, jestli má v neděli odpoledne čas. Samozřejmě má, nemůže ho nemít.
V pokoji si pak věší nad postel zarámovaný obraz dvou labutí, co svýma sklopenýma hlavičkama a dlouhými krky vytvářejí hezké srdíčko.
Radim je potěšen, že u své lásky opět zabodoval. Vymýšlí, kam zítra Lindu vezme. Chci si dát záležet na začátcích jejich vztahu, aby měli později na co vzpomínat. Nádherná dívka si zaslouží nádherné místo. Vybere tu nejpěknější a nejdražší cukrárnu ve městě.
Když v ní druhý den oba sedí, jsou vyrovnaní, šťastní, v pohodě. Uždibují zákusky, pijí capuccino, povídají si, občas pro změnu mlčí. I mlčení dvou zamilovaných osob může být příjemné, plné souznění.
,,Rámeček tedy pasoval?" Zeptá se Radim.
,,Jasně. Už jsem si včera labutě pověsila nad postel."
,,Moc rád bych ten obrázek viděl."
,,Klidně, jestli chceš. Naši nejsou doma. Můžeme jít po cukrárně ke mně."
,,Tak jo. To je skvělý nápad."
Ruku v ruce pak odcházejí k Lindě domů.
Při porovnání obou povídek je patrné, jak sociální sítě ničí a deformují lidské vztahy. Díky nim si vytváříme o druhých zkreslené představy, způsobujeme si komplexy ve srovnání s konkurencí, zapovězená minulost nás snáze dostihne.
Vy nyní máte možnost volby, ve které realitě chcete žít.
